Běhal jsem 4 hodiny kolem Štěrkáče. Nebo ne?

První velká výzva sezóny 2026. A já? Kluk, který s ultra teprve začíná, absolutně netušil, do čeho jde. Pojď se podívat, jak jsem čtyři hodiny běhal kolem Štěrkáče. Nebo radši ne?

Něco jsem asi snědl

Je úterý ráno, pět dní před závodem, a probouzím se s bolestí břicha a teplotou. Ne. Proč zrovna teď? Přesně tohle jsem fakt potřeboval.

Plán dne je jasný – ležet, pít a co nejrychleji se z toho dostat.

Naštěstí už ve středu jdu znovu do školy a cítím se dobře. Na běhání to sice ještě není, ale v sobotu poběžím. Otázka je jak dlouho

Show time

Po stěhování dvou praček do pátého patra a řešení zapomenuté ledvinky jsem se konečně dostal na start. Bez ledvinky, s flaškou v ruce a s tím nejlepším supportem – mamkou – jsem vyrazil.

Dlouho jsem běžel s Martinem. Drželi jsme tempo, povzbuzovali se a navzájem hecovali.

Pak ale přišel zlom.

Začalo mě tlačit břicho. Po půl hodině takový problém? To snad ne. Držel jsem tempo a snažil se na to nemyslet.

Jenže to nešlo. Musel jsem zpomalit a sednout si. Bylo mi na zvracení.

Do prdele.
Do prdele.
DO PRDELE.

Nevěděl jsem, co dělat. Počkal jsem, až bolest trochu poleví, napil se, dal si gumítka a znovu se rozběhl. Po pěti minutách se bolest vrátila. Zase chůze. Napít. Rozběhnout.

Takhle jsem fungoval skoro dvě hodiny.

Můj stav se mezitím zhoršoval a do hlavy se začaly vkrádat negativní myšlenky.

Nemáš na to.
Vzdej to.
Doběhneš?
Má to smysl?

Stejně jsem bojoval dál.

Nakonec ale tělo zlomilo hlavu.

Doběhl jsem další kolo. Lidi fandili. Jejich výraz se ale rychle změnil, když viděli, že mířím ke zvonu.

"Skájáci nezvoní!" někdo zakřičel.

Jen jsem se usmál. A zazvonil.

Zkušenost nebo selhání?

Bylo mi to neskutečně líto. Byl jsem zklamaný a celý den jsem si to vyčítal. Cítil jsem se mizerně – i když mě žaludek trápil ještě další dva dny.

Ale časem jsem se na celý ten zážitek dokázal podívat jinak. Bylo to moje první DNF. Technicky vzato ne, ale uvnitř jsem to tak cítil.

A byla to dobrá zkušenost.

Občas se vyplatí ztišit ego a poslechnout tělo. Teď už to vím. A příště budu silnější – ne proto, že víc vydržím, ale protože budu chytřejší.