2024

OE100Miles 2024: když Horsi dostal nápad a osm lidí mu na něj kývlo

Každý velký příběh začíná nápadem. Ten náš se zrodil v hlavě Horsiho, který chtěl dokázat, že jde udělat závod s trochou nadsázky, bez velkého rozpočtu, bez armády dobrovolníků, ale s maximálním zážitkem. A tak vznikl první ročník OE100Miles.

Na start v pátek 25. října ve 12:00 od Hospůdky U Zvona se postavilo 8 statečných. Před nimi stálo 180 kilometrů a 5000 metrů převýšení po hřebenech valašských kopců. Na dokončení měli 72 hodin. Teoreticky dost času. Prakticky úplně jiný příběh.

Zázemí bylo jednoduché, ale o to srdečnější. První občerstvovačka na 72. kilometru na Kohútce, kde celou noc mrzli Ig s Horsim, kde závodníkům nabídli ještě teplé řízky a doplnili tekutiny. Druhá na Držkové, kde držely stráž Móňa s Ivec a servírovaly guláš a vývar – v tu chvíli cennější než zlato.

Že to nebude procházka, bylo jasné brzy. Už po devíti hodinách přišly první ztráty – Jarda Kopřiva, Peťa Kučera a Roman Pavlíček. Chladná noc si vybrala další daň a na Kohútce skončil Vašek Utínek kvůli poraněnému kotníku. Na 65. kilometru ukončil svůj boj i Michal Koplík. Najednou už to nebyl závod, ale souboj o přežití.

V čase 13:15 dorazil na Kohútku Jirka Linhart a přesně o tři hodiny později i první žena Verča Zemčíková. Poslední bojovník na trati, Zbyňa Šanda, mezitím hlásil, že bude bivakovat v lese nad Lidečkem. OE100Miles ukazoval svou pravou tvář – nebyl o rychlosti, ale o odhodlání.

Jirka Linhart pokračoval neúnavně dál. Únava byla obrovská, ale vidina historicky první finisherské mikiny byla ještě silnější. Na Držkovou dorazil po 32 hodinách a 154 kilometrech, krátce odpočinul a vyrazil vstříc cíli. Pro první vítězství v historii OE100Miles si došel v čase 35 hodin a 29 minut.

Poslední na trati zůstala Verča Zemčíková. Její taktika byla odvážná – první noc jít, druhou přespat na hotelu ve Vsetíně a pak dokončit závod. A vyplatilo se. Do cíle dorazila v čase 53:20 a stala se první ženou, která dokončila tuto valašskou bláznivinu.

První ročník OE100Miles ukázal, že nepotřebujete velké zázemí, abyste vytvořili velký závod. Stačí nápad, pár bláznů ochotných stát na startu a chuť zjistit, co všechno člověk vydrží.

A hlavně někoho, jako je Horsi, který ten nápad vysloví nahlas a najde si k sobě podobné dobrodruhy, co mu jeho myšlenku pomohli zhmotnit.